Srpen

Nedávno jsem se zase pohádala s bloggerem a doteď jsme byli oba uraženi. Já jsem si ovšem dneska řekla, že moudřejší ustoupí :))

Srpen utekl strašně rychle a musím říct, že jsem si ho hrozně užívala a hlavně tedy víkendy. Týden po Porcinkuli, o které jsem psala posledně, jsem nastupovala na brigádu. A nic moc. Nebyl skoro vůbec žádný odbyt a tak jsem dělala spíš nic než moc. Ale tak mě to ani nevadilo :))) Najednou byl další víkend a hrál se slowpitch v Trutnově kam dorazil můj strýček Fido (Tomáš), který si šel po 15 letech zahrát. Moc nám nevyšlo počasí, ale já jsem si to užívala, protože setkat se s Tomášem a ještě si zahrát spolu je téměř nemožný. Večer byla párty v Trutnově ve Skále a Pod Májem, po který se ráno sešla jen půlka týmu a druhá půlka ani nevěděla, že už dávno mají být na hřišti XDD Ale i tak jsme vyhráli a ve finále jsme skončili první :)))

Pak jsem měla asi tři dny volna, kde jsem se snažila nacpat co nejvíce pohovorů  a rozkoukávala jsem se po různých školách, které berou přihlášky ještě dnes. Vše splněno. První pohovor v životě. Ani jsem nebyla nervózní, což mě dost překvapilo. Pohovor byl v jednom nejmenovaném hotelu, kde jsem si připadala jak ve škole. Slečna mi přinesla papír A4 z obou strana němčina a 'máte 15 min, pak to přijdu zkontrolovat' XDD samozřejmě jsem to ani nestihla a tento pohovor jsem brala spíše jako přípravu na jeden další, na kterým mi více záleží. (Dneska mi má přijít email jak a co, tak mi držte palce!)

A pak začal festival. Ale není Open Air festival jako Open Air festival. Oni jsou dva hned po sobě, víte? .. A já jsem tedy byla v Trutnově na Open Air Music Festival - 'fotr všech fesťáků'. Nebyla jsem teda uvnitř, byla jsem v myčce. Přečtěte si to ještě 2x, ale čtete správně - v Myčce. Před festivalem je benzínka a my měli stánek v myčce. Bylo tam spoustu známých a spoustu skvělých skupin a hodně lidí nám nabízelo vstup, ale musím říct, že lidí tam bylo furt hodně. Akorát, když hráli Korni, tak se to trochu vylidnilo. No, co vám budu říkat, ego mi stouplo za ty všechny lichotky (mladá holka u piva :D), sranda byla, alkohol byl, kamarádi byli, všechno bylo. Dokonce jsme tam i přespávali a mně se povedlo nás tam zamknout, že museli volat mechanika, aby prošel do myčky a ručně nastavil motorek, co zvedal dveře XDD Nejčastější věta byla 'Ty vole, tak v myčce jsem se ještě neožral' XDDDD

V týdnu jsme navštěvovali koupaliště a užívali si léta. Já jsem postupně dospávala festival a připravovala se na ten osudný pohovor, ze kterého mi má dneska přijít email. V půlce týdne jsem odjela k tátovi, navštívit je a hlavně malýho Jonáška - brášku. Je úplně k sežrání. Celý den jsme se váleli na zahradě a v bazénu a dělali kraviny.

V pátek jsem odjela domů, abych stihla svatbu Šípkových - Monči a Šani. Sraz byl na náměstí a tolik jim to slušelo! Měli teda hrozný horko, ale všechno to měli skvěle připravený. Krásný tradice na náměstí, u kterých se musel pobavit snad každý. Večerní oslava byla v plném proudu, všichni tančili a smáli se a hlavně jedli. Tolik jídla. Prostě jak u nich doma XDD Monča navaří 6 chodů a stejně to nikdo nejí XDD Takže po obědě, kýtě, jednohubkách, chlebíčkách, zákuscích, dortu, ovoci a zelenině se nedostalo na další polovinu jídla nemluvě o těch 80 řízkách XDDD Pak byla nevěsta unesena, ženich ji šťastně našel a pilo se a tancovalo se dál! XDD pak přišel i Louis Amstrong, ale ihned odešel  se slovy 'Nesnáším buzeranty, fakt ne' a myslím, že po tý chvilce sezení u našeho stolu má trauma ještě dnes XDDDDD Abych to shrnula, protože to je fakt na dlouho, tak to bylo úplně perfektní a já jsem ráda, že jsem tam mohla být :)))

(fotky budou časem  :))) zatím jedna novomanželů:

Ráno odpoledne jsem vstala a furt jsem cítila ty malinovky s vodkou a panáky, tak jsem hodila ledovou sprchu, zkusila něco sníst a odjeli jsme do Jánských na oslavu, na které jsem se pak rozhodla, že už nebudu pít a pojedeme domů autem (dobře jsem udělala, když jsem je všechny viděla druhý den XD) Začalo to velmi poklidně a já jsem nasávala atmosféru u ohně a vtipných příběhů. Postupně se začalo stmívat až byla tma. Byli jsme někde uprostřed lesa, kde to bylo hrozně strašidelný a jediný světlo byl náš oheň a třpytící se alobal, kde jsem si grilovala nákladný hermelín. Když jsem se přestala konečně bát, tak začala bouřka a blesky bez deště. To bylo znamení, že máme jet domů. 

Ještě máme v plánu takový dvě tajný dovolený, tak se hrozně těším a budu doufat, že to vyjde! 

Tenhle týden jsem ve stavu 'Změna je život' a tak se všechno obrací někam jinam a svolávám září jako za Začátek něčeho nového. A až si na všechno zvyknu a budu z toho mít lepší náladu, tak o tom vše napíšu.