Ovocné knedlíky

Jako malá jsem do nich byla úplně zamilovaná. Vždycky jsem pomáhala babičce, když mi je dělala k obědu. Od svých 6 let si pamatuju recept na tvarohový těsto až budu v nouzi, abych si udělala knedlíky. A teď když máme 'doma' tunu jahod, tak já z nich dělám bublaniny, dorty, buchty.. a tak, ale vůbec mě nenapadlo udělat MOJE MILOVANÝ KNEDLÍKY! Ještě ten den ve 21:45 jsem při tý myšlence hnedka vstala a dala se do práce. Nevadilo mi, že jsem je 'ochutnala' někde o půl 11 večer, ale hlavně jsem je měla !! Takže je mám ještě k obědu a pak ještě k večeři a pak je budu dělat znova <33 Musím pak ještě udělat játra nebo nějaký maso prostě, protože nemůžu nutit muže, aby jedl se mnou každej den furt to samý dokola XDD

Nefunguje mi bloglovin, jak jste si všichni všimli a hlásili mi to. Psala jsem jim maila, že mám blog jenom pro zvaný jestli je možný, aby mi to fungovalo, ale říkali, že ne. Zatím s tím nic dělat nebudu, sorry. Třeba do budoucna se jednou přestěhuju na veřejnou doménu.

Měli jsme a stále máme doma problémy, ale v nejbližší době se to začne řešit (cejtím to v kostech XDDDD ) a pak se začnou dít teprve věci! Třeba budou mega změny, třeba se nic nezmění.

V neděli jsem jela navštívit tátu. Jeho nová manželka už nebyla tak pěkně štíhlá a vysportovaná, jak bývala. Na břiše měla solidní buben. Buben, který se v září bude jmenovat Jonáš. Milé překvapení. Na otázku, kdy mi to hodlal říct jsem slyšela jen ' Jsem myslel, že se to k tobě donese.' To určitě, když se nevídám s nikým z jeho strany a brácha měl maturitu (kterou udělal), tak neměl čas mi asi říct 'budeme mít bratra'.. Kvůli tomu jsem se nemohla ani včera dívat na film CO TA HOLKA CHCE, protože mi je líto toho Happy Endu, kterej já mít asi nikdy nebudu :)